Od mládí jsem byl vychováván jako svědek Jehovův. Své víře jsem plně důvěřoval. Za uplynulou dobu jsem poznal mnoho bratrů a sester. Zažil jsem hezké vztahy i situace, kdy jsem si uvědomil, že nejlépe se cítím s bratry i sestrami, kteří jsou ve své víře prostí a upřímní.

Jestliže vám nějaký svědek Jehovův řekne, že jeho organizace, její vedoucí představitelé, už nejsou proti vysokoškolskému vzdělání, pravděpodobně ještě nečetl knihu Bůh k nám mluví prostřednictvím Jeremjáše, vydanou v létě 2010.

Podle křesťanů jsou Sk 7:54–60 jednoznačným příkladem modlitby ke Kristu. Podle svědků Jehovových ale v této pasáži Štěpán nejprve ve vidění pouze mluví ke Kristu a pak se modlí k Jehovovi Bohu. Ukážeme si, jak zásadně se svědkové Jehovovi mýlí 1) ve svém překladu, a to možná i úmyslně; 2) ve svém výkladu.

Svědkové Jehovovi pomocí tzv. „hebrejských verzí“ (HV) dokazují, že ve svém překladu Nového zákona oprávněně používají Boží jméno Jehova. Dle jimi hojně citované HV J18 je však ve Skutcích 26:15 řečeno Saulovi: „Jehova Bůh řekl: Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.“ Proč svědkové Jehovovi nenavracejí jméno Jehova do této a dalších podobných pasáží, když jej zde používají „hebrejské verze“ J17 a J18?

Zúčastnil jsem se řady školení starších u svědků Jehovových a nyní i mezinárodního školení pastorů (tedy starších) evangelikálních církví. Proč jsou zde tak propastné rozdíly?

Původně značně radikální společenství postupně ztrácí svůj opoziční náboj. Stereotypní pohled na opoziční náboženské skupiny jako na „sekty“ často doprovází předpoklad, že je jedná o neměnná, jednou provždy „sektářská“ uskupení. Tak se někomu jeví i společenství svědků Jehovových.

Barbara Anderson pracovala v redakčním oddělení brooklynského ústředí svědků Jehovových. Přitom odhalila šokující fakta ohledně tisíců utajovaných případů pohlavního zneužívání dětí ze strany členů této organizace. Proč svědkové Jehovovi tyto případy tají? Proč u případů pedofilie vyžadují důkazy ze strany dvou svědků? A proč od obětí vyžadují mlčenlivost?

Svědkové Jehovovi ve svém překladu Nového zákona používají 237krát Boží jméno „Jehova“. Ukážeme si, že ve skutečnosti neexistuje žádný zdrojový text, který by naznačoval, že ve výchozím řeckém textu Nového zákona bylo jméno „Jehova“. Také si ukážeme, že si toho museli být dobře vědomi i překladatelé Překladu nového světa.

„Za svědky Jehovovy se modlím již přes dvě desetiletí. Mohu vyznat, že to činím se stále větší láskou a pochopením.“ Otto Vítek v souladu se svou modlitbou připravil řadu námětů, které mohou velice pomoci nejen stávajícím svědkům Jehovovým, ale také křesťanům, kteří se SJ mluví.

Komu byli svědky apoštolové a první učedníci? Je známo, že svědkové Jehovovi jsou horlivými a upřímnými studenty Překladu Nového světa Svatých písem. Tento letáček chce upozornit na souvislosti, které nejsou tak často při studiu uváděny.

Podívejme se, co se kdysi tisklo v literatuře svědků Jehovových.

Když jsem byla malá holčička předškolního věku, naučili mě rodiče místo básničky předváděcí číslo pro návštěvy. Neuměla jsem sice číst, ale vypadalo to tak věrohodně až si posluchači mysleli, že umím a já byla strašně hrdá. Dovedla jsem otevřít bibli – měli jsme tehdy jen Kralickou – , nalistovat Žalm 23 a vzorově ho odpřednášet. (Jitka)

Svědkové Jehovovi nyní vylučují své členy za uctívání Ježíše Krista. Přitom ale jejich poslední platné stanovy se k uctívání Pána Ježíše přímo zavazují. Věděli jste to?

Z knihy Neila Andersona Living Free in Christ (Žít ve svobodě v Kristu), Regal Books, 1993

Křesťanské společenství Praha pořádalo cyklus prakticky zaměřeného výkladu Bible s celkem 14 přednáškami na téma Základy křesťanského života.

Na tomto webu, především v části Jak mluvit se SJ, je řada materiálů na toto téma. Připojený dokument se snaží přehledně, na jediné straně, ukázat různé způsoby, jak přinášet Krista svědkům Jehovovým, ale nejen jim.

Kniha odhaluje skutečný původ výkladu, který nakonec vedl k roku 1914, coby předpověděného roku pro konec "časů pohanů", data, jež přijalo a do dnešního dne ohlašuje náboženské hnutí známé jako svědkové Jehovovi.

Vynikající pomůcka pro rozhovory se SJ o základních biblických naukách. Tuto publikaci napsala Jana Bartošová jako svou diplomovou práci na Evangelikálním teologickém semináři.

Učení o krvi patří mezi stěžejní články věrouky svědků Jehovových. Člověk, který by souhlasil se všemi články oficiální doktríny, ale měl by výhrady vůči odmítavému postoji ke krevním transfúzím, nemohl by se stát pokřtěným členem této náboženské společnosti.

Praktická pomůcka pro SJ i pro rozhovory se SJ o Kristu. Pokud Ježíš nebyl Bůh v těle, křesťanství selhalo. Co nám pak zbyde?

Scházel jsem po schůdcích z řečnického pódia, z něhož jsem právě přednesl přibližně dvacetiminutový proslov k několikatisícovému shromáždění. Přistoupil ke mně jeden muž, levou rukou mě přátelsky objal, druhou poklepal na mou hlavu a prohlásil: "Ondřeji, budeš mít velké problémy, moc přemýšlíš"(*).

Moji milí bývalí bratři a mé milé bývalé sestry!
Byl jsem spojen s vaší organizací asi pět let, z toho tři roky jsem byl jejím členem. Díky vám jsem začal číst Bibli.

Milí bratři, ráda bych Vám v tomto listě popsala, co jsem prožívala během tohoto roku a k čemu jsem se nakonec rozhodla. Pravděpodobně mne v něčem nebudete chápat nebo se mnou nebudete souhlasit, přesto však věřím, že mne kvůli tomu nebudete soudit nebo mi připisovat špatné pohnutky. Píšu tento list co nejupřímněji jako osobní vyznání mého hledání jistoty ve víře.

Milí bratři, tímto dopisem Vám sděluji, že opouštím organizaci svědků Jehovových. K tomuto kroku j sem se rozhodl sám za sebe.

Vážení bratři, škoda, že tento dopis, který Vám právě teď píši, sestavuji pod tlakem času a také jaksi roztodivných událostí, které vše neblaze urychlují. Dříve než v druhé části vyjádřím své určité osobní rozhodnutí, chtěl bych se v té první alespoň zběžně dotknout některých věcí, které mě v mém myšlení a rozhodování ovlivňují.

Milí bratři, léta strávená v určitém společenství lidí nelze smést se stolu jednou větou, a proto Vám s modlitbou chceme písemně sdělit náš nynější vztah k organizaci svědků Jehovových a důvody našeho odchodu z ní.

V těchto dnech probíhá soudní spor v americkém státě Michigan mezi jednou z nemocnic a manžely Stutzmanovými, kteří se snaží nemocnici zabránit, aby zahájila chemoterapeutickou léčbu jejich tříleté dcery, která trpí leukémií. Jejich důvody jsou jasně náboženské - patří totiž do náboženské skupiny tzv. Amish.

"A povstane mnoho falešných proroků a odvedou mnohé" (Mt 24:11) Jak je možné, že tak mnoho jednotlivců nacházelo zvláštní oblibu v roli proroků, když se jejich proroctví tak zřídka vyplnila?

Jednoho dne, krátce po tom, co opustil organizaci Svědků Jehovových, začal mladý muž, Petr Velechovský, hledat mezi skupinami odešlých svědků tu pravou... S kým se setkal a jak jeho hledání nakonec dopadlo, se dozvíte z následujícího rozhovoru.

I když vedoucí sbor doufá, že spor o krev bude brzy zapomenut, vypadá to přesně naopak. Britský časopis Reachout Quarterly přinesl přepis rozhovoru komentátora BBC Rogera Boltona se zástupcem Asociace Svědků Jehovových pro reformu v otázce krve, který si říká liberální starší a mluvčím organizace Strážná věž ve Velké Británii Paulem Gilliesem.

Pyramidologie, podivný intelektuální fenomén, se objevila v katolických i protestantských věroučných systémech v pozdním 19. století a to na obou stranách Atlantiku. Jak si pyramidologie našla cestu i do systému Badatelů Bible?

říká Prokop Remeš, muž mnoha zaměstnání a jednoho povolání - sloužit lidem, kteří se ocitli v krizi, v nemoci nebo jen na životní křižovatce. (Rozhovor)

Devatenácté a dvacáté století přivedlo na svět několik náboženských skupin, které, ač se liší v mnohosti svých cest, mají společné kořeny i hlavní ze svých projevů. Hnutí jako Mormoni, Světová církev Boží, a Svědkové Jehovovi začala působit v čele s mužem (nebo v případě Křesťanské vědy s ženou) zavrhujícím křesťanství v jeho historickém kontextu a odmítajícím křesťanské církve jako celek.

I když Bible přesně nepopisuje nástroj, na kterém Ježíš zemřel, tradičně se má za to, že zemřel na kříži skládajícím se z kůlu a horizontálního ramene. Řecký termín stauros je někdy používán k označení prostého kůlu a jindy zas je jím míněn kříž v našem pojetí tohoto slova.

Když jsem připravoval do minulého čísla článek o zkreslení textu v Překladu nového světa, přemýšlel jsem o tom, že by bylo dobré opatřit i několik příkladů o manipulaci s texty ve výkladových publikacích Strážné věže.

Dne 6. února 1998 se setkal pan Ondřej Kadlec spolu s mluvčím Náboženské společnosti svědků Jehovových panem Kohutem s představiteli Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů na semináři věnovaném svědkům Jehovovým.

Ivoš a Daniela Sysalovi v rozmezí dvou let po svém odchodu od svědků Jehovových přijali do pěstounské péče pět dětí, z toho dvě vážně tělesně postižené. Co je k těmto zásadním změnám vedlo? (Rozhovor)

Bůh je hoden toho, abychom mu sloužili. Já sama jsem působila deset let jako pravidelná průkopnice a zavázala se tak strávit nejméně tisíc hodin ročně vydáváním svědectví, návštěvami lidí a vedením biblických studií. Byla to dobrovolná volba a to, co jsem pro ni oželela, jsem chápala jako oběť Bohu. (Jana)

Terry Virgo: Vychutnávat Boží milost; vydala Křesťanská misijní společnost v roce 1996; ukázka z knihy.

Když lidé uslyší Boží jméno Jehova v zemích, kde působí organizace Strážná věž, pravděpodobně si ho již ve své mysli nezařadí jako jméno Boha Židů, ale dají ho do souvislosti právě se svědky.

"Kdo má Syna, má život" (1.Jana 5:12).Vstup do vztahu, který bude tvou jistotou. "V tom je život věčný, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista."

Tento příspěvek je psán na základě toho, co jsem zažil asi před pěti lety, když jsem se skupinkou přibližně 10 lidí odcházel z organizace. Díky Boží milosti jsme poznali zcela jasně, že tato organizace není Boží. Čekala nás cesta do neznáma.

Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti, které jsem získala v období po získání registrace NSSJ v r. 1993. Tehdy se na mne s dotazy na tuto záležitost obraceli lidé opravdu všude, (Dáša)

Petr třikrát oslovil Ježíše, a přitom se ve své nevědomosti dopustil dvou chyb. Nejprve se domníval, že vůbec není třeba, aby mu Ježíš umyl nohy, a potom zase chtěl, aby ho Ježíš umyl celého.

Raymond Franz byl od svého narození v těsném sepětí s lidmi, jejichž paměť a zážitky sahaly do nejranějších počátků hnutí Svědků Jehovových. Později se sám na vedení organizace po mnoho let podílel. Dnes je nejrespektovanějším disidentem mezi Svědky Jehovovými na celém světě.

Osoby, které patřily či patří k náboženství Jehovových svědků, často vznášejí otázku ohledně učení o věčném životě na zemi. Následující text je odpovědí napsanou autorem knihy Crisis of Conscience (česky Krize svědomí), Rayem Franzem.

Zbývá tedy již jenom odpovědět na poslední, závěrečnou otázku: Kdo byl po období oněch dvou tisíciletí po Kristově smrti spolu s Abrahámovými potomky nositelem, zachovatelem a správcem Božích výroků?

Samozřejmě, že jsme tenkrát očekávali konec světa. A vidíš, dneska se tomu už můžu jenom smát. Vůbec, my pomazaní, a nakonec všichni Svědkové Jehovovi, jsme se za ta léta ale navyváděli nesmyslných věcí. Když se Jehova na nás dívá, tak se kolikrát také musí pěkně smát.

Události, které se staly ve vedení české odbočky v letech 1990 – 2007, také dávají za pravdu starému českému rčení: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. To nás naplňuje očekáváním dalšího. (zasláno očitým svědkem mnoha popisovaných událostí)

Jsem Kristův. Nejsem ani Apollův, ani Pavlův, ani svědků Jehovových, ani katolíků, ani protestantů, ani nikoho jiného. Jsem celou svou duší, duchem a tělem Kristův, a podle jména jsem také svědek Jehovův.

Hromadné odstranění těchto starších se může prokázat jako zásadní chyba vedení SJ v České republice v době po revoluci. V naprosté většině se jednalo o doslovné dělníky na křesťanském poli, kteří se lopotili dnem i nocí, kteří obstáli v žáru pronásledování a kteří získali mnohaleté zkušenosti při vedení, zachování a růstu sborů. Ztrátu takového množství zkušených a oddaných kádrů nelze nahradit.

Já, Publius Valerius Amicius Rufus, římský občan z řeckého města Filippy v Makedonii, jsem byl svými přáteli v Římě, kde pobývám, pozván domů k jistému Akvilovi a jeho manželce Prisce, abych se spolu s ostatními hosty zúčastnil společné večeře, která se jednou týdně, sedmý den týdne, koná v jejich domě.

Chodil jsem kolem starých dřevěných lavic s klekátky, na kterých se modlili babičky v šátcích, když tu můj zrak padl na velikánský, majestátní obraz namalovaný na jedné z kostelních zdí. Byl na něm král, a před ním dvě ženy, a zbrojnoš, který v jedné ruce držel obnažený meč a ve druhé malé dítě.

Když čteme třetí svazek Russellových Studií Písem, nazvaný „Přijď tvé království“, není pochyb o tom, že učení o navrácení Židů do Palestiny a obnova jejich státu před příchodem Božího království v roce 1914 bylo jedním z ústředních bodů pastorova uvažování.

Byl jednou jeden člověk, který neměl kde bydlet. Bylo to brzy na jaře, a i když již bylo přes den docela teplo, ranní mrazíky mu ještě pěkně lezly pod kůži. Někdy se do něj tak dala zima, že se celý třásl. A bylo mu smutno.

Str15 *Jako křesťané neslavíme eucharistii jen jako památku poslední večeře Páně, ale jako připomínku všeho, co Bůh v Ježíši Kristu vykonal, jak skrze něj mluvil k lidem uzdravoval nemocné, povzbuzoval sklíčené, hříšné volal k obrácení a všem hlásal radostnou zvěst.

"Chyb se obvykle dopouští ten, kdo se snaží nikdy žádnou neudělat."

*

"Mnoha věřícím se nedostává jediného: skutečné víry"

*

Jistému starci žijícímu dlouhá léta v zápasech unikl ze rtů povzdech: " Můj Bože, jsi-li všude, proč jen jsem já tak často jinde?"

*

Otec se vyznával starci:

"Někdy mi dělá starosti, co asi dělal Noe v arše, když všude kolem něho bylo jen nekonečné moře."

"Určitě lovil ryby."

"No a právě s tím mám problém: jak mohl rybařit, když měl jenom dva červy?"

Tak tajemná a přitom tak životodárná, je cesta člověka k jeho vlastní duši. Uvědomuji si však, že každý máme tu svou. Nelze  dát druhému vše, co vlastním ve svém nitru. A tak alespoň něco....Následují výpisky z knihy Co je duše? Texty od Anselma Grüna a Wunibalda Müllera (psáno kurzívou), moje komentáře a úvahy s modrým formátem.

Někteří současní i bývalí SJ se snaží i nadále být Badateli Bible. Někteří z nich si zachovali velmi blízký vztah k tzv. Starému zákonu. Právě pro takové čtená´ře bude jistě zajímavé začíst se do křesťanských komentářů  Rabi Ya‘acov Farbera.

Pomoz oživit web Rozcestí tím, že budeš sdílet svoji zkušenost s ostatními čtenáři.

Vztah mezi přírodou a rozumem je asymetrický. Bratrství je symetrickým vztahem, protože pokud A je bratrem B, je také B bratrem A. Vztah otce a syna je asymetrický, protože jestliže A je otcem B, B není otcem A. Vztah mezi rozumem a přírodou je vztahem tohoto druhu....Těm , kteří byli vychováni v naturalistickém duchu, způsobuje tato myšlenka šok. Nejde však o rozumový šok, ale emocionální.

Pokud se rozhodneme, že příroda není jedinou věcí, která existuje, nejsme schopni zaručit, že je příroda zabezpečena před zázraky. Mimo ni "něco" existuje a my nevíme, jestli to "něco" může do ní proniknout. Brány mohou být zavřeny, ale také nemusí. Pokud má pravdu naturalismus, dopředu víme, že zázraky možné nejsou, protože vně přírody není nic. Vše co existuje, je příroda sama.

Ne každého zajímá, co říká papež. Má co říci i těm, kteří jej neuznávají? Řeč papeže Benedikta XVI je hutná a není jednoduché jí porozumět na jedno slyšení nebo po prvním přečtení. Proto přikládám odkaz na všechny jeho promluvy při návštěvě Čech a Moravy přeložené do českého jazyka. A níže pak pár citátů, která mne zaujaly. A úplně na konci pak můj osobní pocit.

(Reakce na myšlenky z knihy Brain Washing, Kathleen Taylorové, nakladatelství Lidové noviny 2006)

Nejen na serveru Rozcesti.org se setkávám s oprávněným názorem, že odcházející SJ odrazuje od kontaktů s katolickou církví neznalost její liturgie.  Rozhodl jsem se proto pomoci malým shrnutím a vysvětlením běžné katolické mše.

Mnozí Svědkové Jehovovy (SJ)sice podvědomě nesnáší schůzky před kazatelskou službou, ale povinně se jich účastní; podvědomě nesnášejí povinnost kazatelské služby, ale často jdou i když se jim nechce. Věrka i já nadále bereme Ježíšova slova : 'jděte a hlásejte', za platná. Myslím, že každý z nás jsme si nalezli způsob, jak nacházet přirozené a svobodné situace, při nichž můžeme o Kristově lásce mluvit. V zaměstnání (já nyní navíc pracuji ve středisku křesťanské pomoci), při různých akcích v církvích a pod.

První přijímání Luboš a Věra Kolafovi
Popsat první lásku, první den ve škole nebo první přijímání v církvi, nelze jinak nežli psát o sobě samém. To je nepříjemné, protože je to podobné tomu, když vám někdo ukazuje fotky z dovolené a vy ne a ne se vžít do nadšeného vyprávění jejich majitelů, protože jste při tom jednoduše nebyli.

SJ neposlouchají Boha  v novosti Ducha Božího, ale v starobě litery. …Nakonec právě proto usilují o to, podobat se prvním křesťanům....A tady je třeba opravdových modliteb o rozlišovací schopnost, jak oddělit poslušnost lidí od poslušnosti Krista...SJ poslouchají obraz Boha od lidí, nikoliv živého Boha, a navíc často jenom z ukázněnosti a ještě častěji z pouhého návyku.

Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou

A2 : Tomáš Hrustič :Rómovia prebudení Strážnou vežou |

Každý člověk solidní náboženské tradice rozumí dvěma věcem - svobodě a poslušnosti. první znamená, že ví, kdo je, druhá, že ví komu důvěřovat.

Lidská existence je příběh, jenž může skončit všelijak. V dobrodružném románu, což je křesťanský vynález, lidožrouti sice hrdinu nesnědí, napětí však vyžaduje, aby ho sníst mohli. Hrdina musí být takříkajíc jedlý. Křesťanská morálka neříká, že člověk ztratí svou duši, ale že si musí dávat pozor, protože by ji mohl ztratit. Člověk není ztracen, může jen sám sebe ztratit.

Často se říká, že náboženství umožňuje obyčejnému člověku, aby se cítil neobyčejný. Je však stejně důležité dodat, že umožňuje i neobyčejnému člověku, aby se cítil docela obyčejný.

* Zničíteli víru v Boha, stane se bohem stát.

* Kdyby nebylo Boha, nebyli by ani ateisté.

* Je velký omyl domnívat se, že lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic.
Budou věřit v cokoliv.

* Zvláštní. Víru ztratili, ale její předsudky si podrželi.

* O křesťanském ideálu neplatí, že by byl vyzkoušen a shledán nedostatečným: byl jen shledán obtížným a nebyl vyzkoušen.

*Nemyslíte, řekl jemně otec Brown, že není moc velkorysé vytýkat Pánu Bohu, že s námi má svatou trpělovost?

Náboženské záhady uspokojují mysl často víc než jejich lidská řešení.
Dnes se říká, že myslitelé nemohou najít odpověď na záhadu náboženství. Nesnáz však není v tom, že by nemohli najít odpověď, nesnáz je v tom, že nemohou najít onu záhadu.

Během bílé soboty se nekonají žádné obřady, ani mše svatá. Jaké jsem měl zážitky?Jaká další živá znázornění přinese další den velikonočního tridia?

Mnoho, ne-li převážná většina, Svědků Jehovových si myslí, že Charles Taze Russell byl prvním prezidentem Společnosti Strážná věž. Je nám líto, ale Russell jím nebyl! Charles Taze Russell byl skutečně až druhým. Společnost Strážná věž byla právně založena v únoru 1881. Prvním prezidentem společnosti Strážná věž byl prosperující obchodník z Pittsburghu William Henry Conley (1840 - 97). Proč o něm dnes literatura SJ mlčí?